Není voda jako voda
Vodní prostředí není jednotné. Ve skutečnosti je plné různorodých podmínek, kterým rybí tělo musí čelit, aby zde dokázalo přežít. Mezi ty zásadní patří například:
-
Salinita: Salinita neboli slanost udává podíl minerálních látek rozpuštěných v roztoku. Některé druhy milují slané mořské vody, zatímco jiné dávají přednost sladkovodnímu prostředí.
-
Teplota: Ačkoliv ryby dokáží regulovat svou tělesnou teplotu, vody, které obývají, si vybírají hlavně podle jejích teplotních podmínek. Je to pro ně naprosto zásadní, jelikož teplota okolního prostředí přímo ovlivňuje jejich metabolismus.
-
Obsah kyslíku: Zatímco některé ryby disponují výkonnými žábrami, které jim umožňují extrahovat kyslík přímo z vody, jiné se spoléhají na svůj plynový měchýř. Díky němu se mohou zabydlet i ve stojatých vodách.
-
Proud: Silné proudy v řekách a mořích jsou pro statné ryby skvělým zdrojem potravy, ale pro ty menší mohou představovat riskantní prostředí.
-
pH: V každém vodním ekosystému najdeme vodu s jinou hodnotou pH. Některé druhy upřednostňují stabilní prostředí, zatímco jiné jsou schopné přizpůsobit se i proměnlivějším podmínkám.
Věděli jste, že oceány jsou členěny do pásů – každý se svými unikátními podmínkami pro život? Nejvrchnější z nich je bohatý na světlo a obývá ho většina mořských organismů. Život ale naleznete i v hloubkách oceánů. Rybí pásma rozdělují i sladkovodní toky. Rozlišujeme například pásma pstruhová, lipanová, parmová a cejnová. Ty se nazývají podle druhů, které se v daných tocích vyskytují.
Migrace
Tento přirozený fenomén má mnoho podob. Někdy je podněcován silným instinktem návratu na místo svého původu. Například losos atlantský je jedním z druhů, který se z oceánu vrací do sladkovodních řek kvůli tření. Cestu domů mu pomáhá najít jeho „genetický kompas“.
V našich vodách brání plnohodnotným migracím ryb četné překážky v podobě jezů a hrází údolních nádrží. Budováním rybích přechodů se sice rybníkáři snaží tento stav napravit, ale k plnému zprůchodnění našich toků asi jen tak nedojde.
A čím se vlastně ryby živí?
V rybí říši najdeme všežravce, kteří si potrpí na pestrosti svého jídelníčku. Rozhodně se tam najdou ale i vybíraví predátoři, kteří s precizností loví menší ryby či bezobratlé. Na malých rybnících se pak významnou měrou uplatňuje i potrava pocházející ze suchozemského prostředí – náletový hmyz, červi a další bezobratlí splavení během vyšších průtoků, dále listy, plody a semena rostlin nebo i někteří obratlovci včetně savců a ptáků.
Většina ryb polyká potravu vcelku. Řada druhů je ale schopna ústy odtrhávat sousta a u kaprovitých ryb se dokonce vyvinuly takzvané požerákové zuby. Díky nim svou kořist dokážou rozmělnit doslova na kaši.
Rozmnožování
Rozmnožování ryb není jen o samotném aktu páření. Předtím, než začnou romantické tanečky pod hladinou, musí ryby podniknout několik přípravných kroků. To zahrnuje právě třeba migraci k trdlištím, tedy k místům, kde se samec a samička setkají. Po oplodnění jiker mlíčím nastává doba inkubace, během které se z jiker postupně vyvinou rybí larvy. Ty procházejí několika vývojovými stadii až vyrostou v mladé rybky.